Co je to víra? V nejobecnějším smyslu lze víru definovat jako přesvědčení o pravdivosti daného tvrzení. Různé víry se mohou lišit stupněm své podloženosti.
Počínaje těmi velice silně podloženými (např. že Země je kulatá, 2+2=4, poloměr Země je cca 6378 km, život se vyvíjel evolucí) přes silně podložené (Vesmír se rozpíná, nastal Big Bang, Země je starší než 10000 let), po víry kde prostě nemáme dostatek informací k tomu či onomu odůvodněnému závěru, až po víry, kdy je podložen nebo dokonce silně podložen jejich opak (mladozemní kreacionismus, víra v placatou Zemi, víra v hvězdnou flotilu Aštara Šerana na oběžné dráze kolem Země).
Slepou vírou nazývám poslední dvě kategorie – tedy takové víry, kde je podložen nebo dokonce silně podložen jejich opak.
Křesťanská víra není primárně o víře v boha. Ta se předpokládá implicitně, je samozřejmá. Předmětem křesťanské víry je Ježíš Nazaretský, kterého považují za Mesiáše, tedy Krista. Křesťané věří, že
1) Izraelec Ježíš Nazaretský, který žil před 2000 lety, byl současně Bohem a současně člověkem
2) Zemřel a poté byl vzkříšen z mrtvých
3) Byl tělesně vzat na nebe
4) Jeho utrpení, smrt a vzkříšení je snad nejdůležitější událost v dějinách lidstva. Kdo v něj uvěří, bude jednou vzkříšen jako on.
Přitom však
1) Bohové běžně nesestupují na Zemi v lidském těle, eufemisticky řečeno.
2) Není vůbec jasné, proč by si měl Bůh, Tvůrce stovek miliard galaxií a tisíců milionů bilionů hvězd, usmyslet navštívit naši Zemi před 2000 lety v lidském těle, nechat se zde porodit lidskou matkou (!)
3) vyrůst zde, něco kázat tak, aby se o tom zachovaly zprávy jen od anonymních nikoliv očitých svědků, psané formou příběhů („jedna paní povídala“)
4) nechat se zde zabít (?!) a pak (sám sebe?) vzkřísit
5) a to celé proto, aby nám MOHL odpustit (?!)
6) Lidé běžně nevstávají z mrtvých – a to i s uvážením možnosti nadpřirozeného zásahu. Bůh prostě evidentně tímto typem zásahů příliš neplýtvá, opět eufemisticky řečeno
7) Není jakákoliv uspokojivá evidence, že v případě Ježíše k takovému nadpřirozenému zásahu došlo.
8) „Neuspokojivou evidencí“ je, že se neznámo jak dlouho po jeho smrti objevilo pár lidí, kteří věřili tomu, že z mrtvých vstal, a že byl Bohem (přičemž mnohem víc lidí tomu NEvěřilo) a desítky let po jeho smrti o tom byly anonymně sepsány příběhy – evangelia, která navíc nebyla nezávislá (Matouš a Lukáš vycházeli z Marka). Nikdo z evangelistů nebyl očitým svědkem Ježíše, a pravděpodobně ani žádného očitého svědka neznal. Všechno, co sepsali, byly jen v té době populární příběhy jejich komunit.
9) Tito lidé byli dětmi své doby. Ovšemže nebyli hloupí, ani hloupější než my, ale věřili prostě tomu, čemu tehdy každý věřil: že bohové na zemi sestupují v lidských tělech, že lidé z mrtvých mohou vstát a také vstávají, že nemoci jsou způsobeny zlými duchy, že Bůh žije (doslova a do písmene) v nebi, kam byl vzat i Ježíš (Lk 24:51 a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.), atd.
10) Věřili, že svět co nevidět skončí (ještě za života některých z nich!), z nebe sestoupí božská postava Syn Člověka, a po následném Božím soudu nastane Boží Království (na Zemi), kam se dostane jen nemnoho lidí. Sám Ježíš toto dost možná kázal, a podle mnohých Biblistů bylo toto dokonce jádro jeho kázání. Podle prvních křesťanů měla být jeho smrt jedním z prvních příznaků toho všeho.
Máme tedy dva scénáře:
První, křesťanský, má řadu velmi nesamozřejmých předpokladů. Počítá s tím, že před 2000 lety se stalo cosi naprosto unikátního v celé historii. Motivace samotného Boha jsou v tomto scénáři velkou neznámou. Počítá s chováním Boha, které se nám jeví jako nelogické. Predikce, plynoucí z tohoto scénáře, se nesplnily (konec světa ještě během první generace) a jiné se neplní celou dobu až dodnes (účinnost modliteb). Křesťanský scénář počítá s tím, že Bible je Slovo Boží – což je snad nejproblematičtější předpoklad ze všech.
Druhý, velmi přirozený: lidé jsou omylní, všichni jsme omylní, a omylní byli i první křesťané. Ve svém úsudku, že Ježíš vstal z mrtvých a byl Bohem na Zemi, se prostě zmýlili.
Křesťané věří v pravdivost prvního, velmi podivného scénáře (i sv. Pavel si uvědomoval, jak je jeho víra bláznivá: 1 Kor 1:21 Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání.) namísto scénáře druhého, přirozeného.
Křesťanská víra je proto slepá.
