Je křesťanství pravdivé?

Plyne z předpokladu existence Boha, že tento Bůh je křesťanský? Je křesťanství pravděpodobně pravdivé, i za předpokladu existence Boha?

Na Neviditelném psu se opět po čase rozběhla zajímavá diskuze o Bohu (1 2 3 4 ). Zaujal mě poslední příspěvek pana Tomáše Zídka. Pan Zídek se snaží ukázat, že idea křesťanského boha je přirozená, a zřejmě i že víra v něj je jaksi intelektuálně legitimní.

Já se nyní pokusím ukázat, proč se mě osobně křesťanská víra jako intelektuálně legitimní nejeví. Pro účely tohoto článku budu vstřícně předpokládat, že Bůh existuje.

Pan Zídek opakovaně píše, že je MOŽNÉ, že to či ono křesťanské tvrzení je pravdivé. Z kontextu se zdá, že pan Zídek soudí, že je-li něco možné, pak tomu klidně můžeme věřit. Já s tím poměrně zásadně nesouhlasím. Možné je totiž skoro všechno, a přesto se asi shodneme na tom, že věřit některým věcem jen tak asi příliš moudré není. Například, řekne-li mi kamarád, že viděl cestou z práce přistát mimozemskou kosmickou loď, a z ní jej vylezli pozdravit mimozemšťané, je jistě MOŽNÉ, že má pravdu, ale věřit mu to bez pádných důkazů asi rozumné není. Kterékoliv z vysvětlení kanadským žertíkem, sázkou s přáteli, požitím psychotropních látek, tím, že si prostě dělá legraci, atd., je do doby, než přijde s velmi přesvědčivými argumenty a důkazy, jistě mnohem pravděpodobnější.

A pravděpodobnost je přesně oč tu běží. Nejde o to, zda je něco MOŽNÉ, ale nakolik je to z hlediska celkové dostupné evidence pravděpodobné.

Nyní uvedu několik tvrzení, které mi plynou z mého porozumění křesťanství. Každé z nich vnímám jako nepravděpodobné, a celek pak jako vysoce nepravděpodobný. Je možné, že křesťanství chápu špatně, a pak budu velmi rád, když mi čtenáři v diskuzi, případně někdo formou článku zde na blogu idnes.cz či jinde, ukáže, který z mých bodů křesťanství nepředpokládá, případně který z nich nevnímá jako nepravděpodobný.

• P1: Tvůrce Vesmíru, stovek miliard galaxií a trilionů hvězd, má speciální zájem zrovna na nás, lidech. Miluje nás, a dokonce TOUŽÍ po naší lásce.
• P2: řeší naše chování. Rozhodl se dělat nám Kosmického soudce
• P3: žel tak, aby se nikdo nedozvěděl o rozsudcích
• P4: stanovil nám taková pravidla chování, o kterých on sám pravil (prostřednictvím svého Slova), že je nemůže nikdo z lidí splnit
• P5: stanovil je navíc nejasně, tak, že nikdo přesně neví, co je vlastně zakázáno a co ne
• P6: své požadavky dal sepsat v knize, u které existují vážné a zásadní pochybnosti o tom, že by mohla pocházet od Tvůrce Vesmíru, naopak, vypadá jako dílo lidí své doby
• P7: v prvních kapitolách této knihy, které i výrazná část křesťanů považuje spíš za "báseň" nebo přímo za legendy, nás informoval o smrtelném zločinu prvních stvořených lidí, Adama a Evy, kteří přestoupili jeho zákaz utržením jistého plodu jistého kouzelného stromu. Jejich provinění počítá za hřích nám všem.
• P8: věda však ukazuje, že nikdy na Zemi neexistovali pouzí dva lidé, a příběh se tedy zdá opravdu býti legendou - což ovšem naše mystické provinění prvotním hříchem neumenšuje
• P9: Bůh má Syna
• P10: který je současně jím samým
• P11: když už tedy nemůžeme dodržet jeho nesplnitelná pravidla, a navíc jsme vinni smrtelným hříchem našich pra-pra-pra...pra předků, rozhodl se za všechny tyto naše smrtelné přečiny potrestat svého Syna, totiž sebe samého
• P12: poslal ho (sám sebe?) před 2000 lety na Zemi, aby se narodil lidské ženě do rodiny tesaře v zemědělském kraji starověkého Izraelského venkova, vyrostl v dospělého muže, chodil se skupinou lidí a něco kázal - přičemž není jasné co vlastně
• P13: dal ho (sám sebe?) umučit a popravit, čímž sám před sebou vykompenzoval naše slehání při plnění jeho nesplnitelných pravidel, jakož i smrtelnou urážku neexistujícího Adama a Evy
• P14: poté svého Syna, tedy sám sebe, vzkřísil z mrtvých.
• P15: těm, kdo tuto jeho nesmírnou oběť přijmou tím, že v ni uvěří, odpustí jejich provinění při plnění jeho nesplnitelných pravidel, jakož i nekonečnou urážku spáchanou jejich praprapra...předky
• P16: bohužel, ani tak není jasné, zda přeci jen nějaká pravidla není potřeba i tak plnit (spor Katolíci a Pravoslavní vs Protestanti)
• P17: Bůh chce, abychom v něj věřili, ale nechce nám k takové víře dát důvod. Řada lidí přitom důvody k víře v něj vidí, či si myslí, že je vidí - ale po podrobném přezkoumání se ukazuje, že tyto důvody nejsou relevantní. Bůh takto penalizuje poctivé, racionální a kritické myšlení, a odměňuje intelektuálně bezcenné "poznávání vírou" - přičemž aby víra byla správná, je dáno geografickou a kulturní náhodou
• P18: křesťané se liší v názorech na řadu závažných otázek: zda je třeba být členem Katolické církve, zda je směrodatná Katolická tradice, zda je směrodatné výhradně jen Písmo, jak Písmo chápat, zda je ke spáse třeba dobře se chovat nebo ne, co to je dobře se chovat, jak je to s peklem, očistcem, duší, vzkříšením těla, druhým příchodem Krista, existencí a úklady ďábla, atd. Není žádný objektivní důvod, jak rozhodnout, kdo má pravdu. Není pravděpodobné, že by to TAKHLE Bůh chtěl. Mnohem pravděpodobnější je, že Bohu je to jedno, a všechny tyto spory jsou ryze lidské.
• P19: existuje řada upřímných a inteligentních lidí, plně připouštějících možnost existence Boha, avšak současně nechtějí věřit lži; Mnoho takových lidí došlo k závěru, že křesťanství NENÍ pravdivé. Je velmi nepravděpodobné, že by dobrý a milující Bůh dopustil, aby upřímný a hledající člověk, který v Boha CHCE uvěřit, měl-li by existovat - by došel k závěru, že Bůh neexistuje a křesťanství je nepravdivé. Nyní se ptám, co nepravděpodobnost těchto tezí vyvažuje? Co leží na druhé misce vah, a činí tak křesťanství přes tohle všechno uvěřitelným? Vím o jediné věci: je to fakt, že tomu všemu věří a v historii věřili jiní lidé. Sledujeme-li tuto posloupnost důvěry do minulosti, pak tím prvotním důvodem je, že tomu všemu uvěřili dnes už dávno neznámí lidé ve starověkém Izraeli, a na jiných místech Římského impéria. Vycházeli přitom ze svých předporozumění, daných starověkou kulturou, prosycenou pověrčivostí, dávno překonanými a chybnými názory na svět, byli ovlivněni dnes už dávno vymizelými a neznámými náboženskými a spirituálními předporozuměními a pravdami... Co je nyní pravděpodobnější? Že se prostě oni tenkrát, determinováni tím vším, spletli, a nebo že body P1-P19 jsou skutečně pravdivé?