Lidský duch (Geist)

existuje nezávisle na náboženské víře i rozumu. Vznik je jednou z našich největších záhad. Někteří považuji za to naše myšlenky, či myšlení. Je to ovšem podmíněno naší materiální existencí. Na základě těchto produktu lidského ducha které přežili materiální existenci jednotlivce (ovšem pouze když on svojí myšlenku vyslovil nebo napsal) vyvozovali idealisté existenci imateriálního ducha. Neurologové mohou sice zjistit aktivitu mozku (Kvantitativně) ale nebudou nikdy, to si považuji trvdit tuto myšlenku zobrazit či transformovat do lidské řeči.

spekulace filosofu, nic vic, veda to vidi takto

Jednou z velmi důležitých funkcí nervové soustavy vyšších živočichů je schopnost extrahovat informace z minulých zkušeností a uložit je do struktury své nervové sítě a a pak je využívat při předpovídání budoucnosti. Uchovávání informací o minulých zkušenostech se nazývá paměť a představuje jednu z největších a nejvíce fascinujících záhad současné vědy. Dodnes nění přesně znám neurofyziologický mechanismus paměťi, je však jisté, že paměť je nezbytnou podmínkou existence nás samotných jako psychologických entit. Každý z nás je je s nadsázkou řečeno svazeček vzpomínek, znalostí a představ organizovaný do centrální struktury, které říkáme své já. Toto naše já je produktem složité hry neuronů našeho mozku. Nervová síť našeho mozku dává vznik pojmům, jazyku, vzpomínkám, touhám, dokonce i samotné představě času a prostoru a nakonec i představě sebe sama jako samostatné entity. Celá existence lidského vědomí je vázána na existenci engramů uvnitř extrémně složité neuronové sítě.

Problem

Jsem toho názoru, že zde se jedná o slovní problém. V němčině se této problematice je možné vyhnout. Zde je slovo duch - Geist a duše - Seele rozděleno. Může se tedy jednat o sekulární duši, například světových duch podle Hegela a o duševní život věřicího. Abych řekl pravdu jsem z toho popleten. Možná že mi může zde někdo pomoci. V němčině má jasno. Podobný problem je u Kanta. Který rozlišuje mezi rozvahou a rozumem. Vernunft und Verstand. Je to dosti obtížné. Za pomoc v češtině bych byl docela rád.

Re: Problem

Podle mě není ten rozdíl mezi jazyky tak významný (podobně se i v angličtině používá Soul a Spirit (ve starším období se Duch Svatý nazýval dokonce Holy Ghost namísto modernějšího Holy Spirit, takže je to němčině blíže)). Slovem duševní myslíme většinou "vnitřní", tedy myšlenkovou oblast života člověka. Zároveň jde o oblast veskrze všední, profánní. Na druhou stranu duchovní rozměr poukazuje k tomu, co náš všední život přesahuje. Je to vztah k Vyššímu, "nadpřirozenému".

Z hlediska katolické věrouky si jako laik myslím, že "mimokřesťanská duchovnost" není automaticky bezcenná, ale že spíš jde o to, zda člověk jde více nebo méně správným směrem. Pokud si představíme zaměření člověka jako vektor, může jít správným směrem, ale i směrem přesně opačným, takže je těžké schvalovat obecně nějaké "jiné pojetí duchovnosti". Nehledě na to, že spásu hledáme v milosti Boží skrze Ježíše Krista a ne v nějaké lidské duchovnosti. Obracíme se ke Zdroji, v tom je naše duchovnost.

Vosí hnízdo

Pane autore, karma, to zas budou postižení pánbíčkaři prskat..

Opravdu to křesťani myslí takhle?

Nemyslím si, že je úplně košer takhle zvenku mluvit ústy křesťanů. Já křesťan jsem a pojem duchovno je pro mě podstatně širší než jen křesťanství - je to cokoliv, co převyšuje jakýmkoli způsobem svět hmoty. Nemůžu samozřejmě mluvit za všechny, lae řekl bych, že výzva křesťanů k duchovnímu myšlení bývá spíš myšlena naopak jako "Když máte nějaké osobní výhrady vůči našemu náboženství, prosím. Zkuste se ale zamyslet, jestli přesto neexistuje něco nad námi".

Re: Opravdu to křesťani myslí takhle?

Bravo. Lépe bych to neřekl.

Autorovi: Zkuste na chvíli přestat myslet a prociťte vlastní existenci. Nejde to? Máte před sebou ještě dlouhou cestu a třeba na to jednou příjdete. Když ne, snad i tak prožijete spokojený život.

Asi

jste vzdělanější než já, přesto malé upřesnění, nepřesnosti ve vyjadřování znamenají nižší stupeň vzdělání a nižší stupeň IQ, křesťanské církve, uměle lidmi rozdělené,a komunisty vedené k vzájemné nenávisti--mají na mysli při slovách o duchovnu :: vychovat lid k osobní  pokoře, modlitbě k jedinému Bohu a hlavně ke konání dobrých skutků vůči svým spoluobčanům. Naučte se desatero Božích přikázání a přemýšlejte o nich. Je to kodex správného, duchovně žijícího věřícího.

Sledujeme-li současné politiky a procedíme-li jejich slova a činy Desaterem--- pak se nám projeví jako prolhaní, velmi pyšní až nadutí a nemorálně žijící tvorové.

Přitom např. 25 let je v letu času sekundou, i tento fakt suverénně přehlížejí a směšně budují svůj post-- trůn, jakoby zde měli stínit stovky let.

Re: Asi

O desateru a o Bibli jsem přemýšlel poměrně dost, a troufám si říct že jsem Bibli  přečetl podrobně. Zastávám docela kacířský názor, že velká většina křesťanů může věřit tomu, že Bible je Boží slovo, jen z toho důvodu, že ji nikdy pozorně nepřečetli, a nikdy se nad ní pořádně nezamysleli. Až budu mít náladu, dost možná že na toto téma napíšu nějaký ucelenější text

Hm...tak takhle

jednoznačné to všechno asi nebude... (Dvojková soustava v životní praxi? )

Re: Hm...tak takhle

Jakápak dvojková soustava? Copak já jsem rozčlenil svět do nějakých dvou škatulek? Já jsem jen napsal svůj podložený názor, že termínem "duchovní hodnoty" míní křesťané poněkud nečekaně víru ve svého Boha, to je všechno Žádné černobílé vidění v tomhle opravdu neshledávám

Tak trochu kecáte

K většímu zájmu o "duchovní věci" vybízejí především "něcisté" jako Václav Havel a jeho parta. Svatý otec i kardinál Vlk přímočaře hlásají Evangelium. Nepotřebují svou pravdu schovávat za nějakou duchovní mlhu.

Re: Tak trochu kecáte

Tak trochu nekecám, stačí pár sekund googlení a odkazů jako je tento

http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/503455

najdete jistě desítky. Ostatně, konkrétně papež o duchovních hodnotách při své poslední návštěvě v ČR jednoznačně mluvil, pokud to chcete popřít, milerád vám vyhledám příslušný odkaz.

Poněkud těsné mantinely

Definovat duchovno není skutečně až tak snadné. Vy jste to postavil na "lidský rozum a myšlení" vs "víra v Boha". Zeptám se Vás: do které škatulky s nápisem "toto je pravé duchovno" z uvedených dvou (více škatulek jste nám na výběr nedal) byste zařadil pojmy jako láska, přátelství, soucit, vyrovnanost, smíření, příjetí, odpuštění...? Do jaké míry jsou uchopitelné rozumem a myšlením? Dají se převést do matematických vzorců, kategorizovat? A ve které škole a podle kterých skript byste chtěl, tedy pokud byste chtěl, tyto své vlastnosti dále rozvíjet a vzdělávat se v nich? Přijetím některého z náboženství či filozofických systémů? Budiž. Samostudiem, vlastním výzkumem? Budiž. Každopádně toto je duchovní rozvoj. A člověk by se skutečně měl zajímat i o věci duchovní, nikoli jen materiální. Lásku, přátelství, soucit... Jinak i mně se nelíbí ten, který přichází s "jediným pravým receptem na duchovní rozvoj". Ať už má nálepku jakou chce.

Re: Poněkud těsné mantinely

Já jsem ale přece nerozškatulkoval svět na žádné dvě škatulky...

Pointou mého krátkého zamyšlení je, že křesťané nemluví zcela na rovinu, když mluví o potřebě duchovního rozvoje. Zatímco mluví o nějakém blíže neupřesněném duchovním rozvoji, mají ve skutečnosti na mysli nutnost nebo vhodnost přijetí jejich víry.

V mém pojetí je duchovní rozvoj opravdu rozvoj abstraktního myšlení, celoživotní vzdělávání se, četba hodnotné literatury (čímž nemyslím beletrii, nebo přinejmenším ne majoritně), a sem tedy ani láska, ani přátelství, ani soucit, smíření ani přijetí nespadají. Jsou to hodnoty jistě pozitivní, ovšem nesouvisí v mém pojetí až tak s duchovním rozvojem. Tohle ale nevidím jako až tak podstatné, jádro mého sdělení je shrnuto ve druhém odstavci tohoto komentáře.

Hurá!

Okamžitá, plnokrevná karma s jasným palcem up, protože takto bych to napsal, kdybych byl schopen seriózních článků. Přesně, kompaktně řečeno, bez žádných zbytečností a šaškáren, a není to o politické křivdě, ale o vážném problému společnosti neschopné vymanit se z post-katolického jha