Zkuste se na to koukat z jiného směru. Má samo bytí nějaký smysl? Kdyby smysl mělo, pak by asi měl smysl i celý kosmos stejně jako jediná lidská bytost. Jaký by měl být ten smysl? Je vůbec možné, aby tento smysl nebyl transcendentní? Je tedy legitimní hovořit, že dát bytí smysl je dobré a ten smysl sám o sobě je dobrý?

Může být Bůh pojmenováním tohoto smyslu i pojmenováním entity, která je absolutním dobrem, původcem, tvůrcem bytí? Je možné tento "koncept Boha" nazvat legitimním, ať již se s ním ztotožníme či nikoli?

Pokusím-li se najít skutečný fundament křesťanství, pak si dovoluji tvrdit, že je to miluj Boha a bližního. To ostatní z křesťanství bez tohoto podstatného ztrácí smysl.

Jsem přesvědčen, že "Miluj Boha a bližního" NENÍ fundament křesťanství. Fundament křesťanství se týká Krista, jeho oběti, a významu toho všeho.

Jste přesvědčen špatně.

Ne, to váš názor je chybný. Navíc nechápu tu aroganci, s jakou tu píšete, jako kdybyste měl nějaký patent na výklad toho co obnáší křesťanství, a co vy napíšete tak to také je.

Jsem schopen vám snadno citovat z Bible, ale možná bude lepší uvést zde důkaz o tom, jak se na chápání křesťanství shodují sami křesťané, např. na slavném Nicejském koncilu. Zde je Nicejské vyznání víry: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nicejsk%C3%A9_vyzn%C3%A1n%C3%AD

Je samozřejmě o Kristu, jak píšu já, a o lásce tam není ani půl slova. Ostatně stačí se podívat, kolik veršů je lásce věnováno v evangeliích, jakož i ve všech ostatních spisech NZ, a kolik je toho naproti tomu věnováno Kristově oběti.

Bez lásky není oběti. Teprve skrze lásku je možné pochopit oběť Krista. Aneb ten, kdo nemiluje, bez ohledu na to, zda o Kristu mluví či ne, zda má na hlavě mitru nebo ne, není opravdovým křesťanem.